Vzájemná spolupráce je potřeba

Obě tyto pozice se řídí zákonem č. 108/2006 sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Jednou z hlavních činností sociálního pracovníka na obecním úřadě je koordinace poskytování sociálních služeb, kterou provádí na základě zjištění potřeb klienta. Sociální pracovník ve zdravotnickém zařízení se naopak zaměřuje na konkrétní pomoc klientovi a případně jeho blízkým zvládnout negativní sociální důsledky nemoci či zdravotního znevýhodnění, které se stalo problémovou situací v životě člověka a ten se s ní musí vypořádat.

Velmi důležitá je také spolupráce se sociálními pracovníky jiných poskytovatelů terénních služeb, jelikož někdy klient potřebuje zajištění komplexní péče o svou osobu, kterou jedna služba nedokáže zajistit nebo případně nemá dostatečnou kapacitu na to, aby danému klientovi nabídla dostatečnou péči, kterou skutečně potřebuje.

Spolupráce se sociálními pracovníky měst, obcí a zdravotně sociálními pracovníky v nemocnicích, léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech pro seniory, probíhá na základě pravidelné komunikace nebo na základě osobních schůzek. Tyto schůzky přináší zlepšení kvality života klientům a také se zkvalitňuje komunikace sociálních pracovníků s ostatními sociálními či zdravotně sociálními pracovníky.

Je důležité pracovat v zájmu a ve prospěch klienta, kdy cesta ke zvýšení kvality jeho života je usnadněná, pokud se ovšem ví, kdo a jaké má kompetence, případně jaké jsou možnosti v poskytování sociálních služeb.

Je tedy důležité pracovat multidisciplinárně – scházet se, komunikovat, společně se radit, plánovat, předávat si potřebné informace a být především partnery napříč sociálními pracovníky včetně sociálních pracovníků ve zdravotnických zařízeních.