Petr Němeček - Můj pohled na domácí zdravotní péči

Nejdříve začnu s mojí pracovní historií. Ve zdravotnictví jsem začal pracovat v roce 2000 v jedné z pražských nemocnic. Hned třísměnný provoz, občas 24hodinová směna a někdy i 36 hodin v kuse. Byla to doba, kdy byl člověk mladý a zvládal bez problémů takové "šichty".

Po několika letech jsem se přesunul do jiného zdravotnického zařízení. Opět třísměnný provoz. S postupujícím věkem (nutno si přiznat, že nemládneme) jsem začal hůře snášet noční směny spolu s dojížděním. Ono jet po třech nočních směnách do 45 km vzdáleného bydliště je opravdu náročné, a také jsem se málem několikrát vyboural.

V té době se mi narodil syn. Rozhodnutí něco změnit bylo jasné, ale kam jít? Ambulance? Domácí péče? O ambulanci jsem věděl, že to je hodně papírování, málo peněz, práce od nevidím do nevidí. Domácí péči jsem znal pouze z vyprávění, pořádně jsem nevěděl o co jde; vlastně pouze to, že se jezdí autem.

V tu chvíli, kdy se mi honily myšlenky kam půjdu, jsem nalezl na internetu inzerát. Slovo dalo slovo a já nastoupil do domácí péče jako všeobecná "sestra". Čekal jsem všechno možné, ale od prvního dne se mé obavy rozptýlily a já si začal říkat, proč jsem tu změnu neudělal dříve.

Práce je na jednu směnu (někdy odpolední, ale dá se to vydržet), mám flexibilní pracovní dobu, takže nemusím být u píchaček v 6 hodin ráno a dítě odvezu bez stresu do školy. S tím souvisí i ostatní věci, např. potřeba si zajít na úřad. Nemusím si brát dovolenou nebo někam lítat mezi nočními směnami apod. To je rozhodně ulehčení. Finančního ohodnocení je samozřejmě o něco nižší než ve státní nemocnici, kde jsou všemožné příplatky, ovšem, pokud chce člověk pracovat a je šikovný, s přesčasy se dají vydělat velmi zajímavé peníze.

Proto práci v domácí péči vřele doporučuji a jedním dechem dodávám:

"Nenechte se oklamat tím, co někteří lidé o domácí péči říkají - přijďte se přesvědčit sami!"

Těším se na Vás.

Petr Němeček
vedoucí pobočky pro okres Kladno