Naše Včelky - Petr Němeček

Do zdravotnictví jsem poprvé nakoukl téměř před 20 lety v rámci náhradní vojenské služby. Do té doby jsem byl zdravotnictvím nepolíben, nepočítám-li běžné dětské úrazy.

I přes počáteční nejistotu a strachu z neznámého, jsem našel v péči o nemocné pocit naplnění. Po ukončení "civilky" jsem v nemocnici zůstal a začal večerně studovat zdravotní školu. Bylo to dlouhých pět let. Po zdárně ukončené SZŠ jsem nastoupil na koronární jednotku a později přestoupil na chirurgickou jipku.

Po čase jsem se z rodinných důvodů dostal do segmentu domácí péče a byl to opět velký vstup do neznáma. Obavy se však brzy rozplynuly jako pára nad hrncem. Už to budou tři roky, co se v tomto segmentu pohybuji. Tato práce má smysl, i když není jednoduchá. Vyjíždíme za pacienty za každého počasí (ani kalamita nás nezastaví), 7 dní v týdnu, 365 dní v roce.

Když máte kolem sebe lidi, kteří to myslí a cítí stejně jako já, je práce jednodušší. Za sebe mohu říci, že jsem rád, že je kolem sebe mám.