Multidisciplinární tým v domácí péči

Povíme si něco o multidisciplinární péči o osoby v domácím prostředí.

Povíme si něco o multidisciplinární péči o osoby v domácím prostředí. Pojďme na to. 


Na obrázku je znázorněno na co více jak rok myslím, a také jsem tomu tehdy věnoval neskutečné množství času. Načetl jsem bez přehánění tisíce stran materiálů - od učebnic, diplomových prací, článků, studí, a to i ze zahraničí a různých zemí. Hodně jsem na toto téma diskutoval s lidmi z jednotlivých oborů. Bohužel, mé nadšení tehdy většina zdravotních pojišťoven nesdílela. 


Mám ale alespoň krásnou vzpomínku - strávil jsem tehdy s jejich zástupci a ostatními členy komisí celý den na výběrových řízeních v budově Magistrátu hlavního města Prahy, kde jsem musel odpovídat na občas i velice "zajímavé" dotazy - veliká zkušenost. Právě tam jsem se tehdy vehementně, nicméně bezvýsledně, snažil vysvětlit, obhájit a na reálných datech ukázat, že má myšlenka může být přínosem pro všechny, a především pro ty, o které se staráme. 


Vycházel jsem z toho, že našim primárním cílem je "maximální pomoc každému tak, aby mohl setrvat ve svém domově po dobu, po kterou je to možné". A uvědomil jsem si, že TO maximum neděláme, a přitom můžeme...
Pokud chceme, abychom lidem skutečně maximum nabídli, je totiž nezbytné, aby co nejvíce služeb "přicházelo" za nimi domů, nikoli aby oni museli "přicházet" za těmito službami - tím však nechci říci, že má být člověk na službách závislý a nevycházet, je-li to možné, ven. Do přirozeného prostředí, kde navazuje a udržuje sociální vazby, podporuje se jeho míra soběstačnosti apod. Hovořím o lidech, kteří v daný okamžik, nebo již trvale péči v domácím prostředí potřebují, a je pro ně velmi komplikované, či zcela nemožné se sám za službou přemístit.


Jakmile se totiž ocitnou v situaci, kdy oni "přijít" nemohou, nastává problém. Problém, který často vyústí v hospitalizaci, umístění v domovech pro seniory (se zvláštním režimem, osoby se zdravotním postižením,...), re-hospitalizaci, zkrátka v nutnost domov opustit.
Říkal jsem si, co bychom mohli dělat více, a uvědomil jsem si, že je třeba hermeticky uzavřít pomyslný kruh služeb, které takovéto osoby v domácím prostředí potřebují, vzájemně je provázat, využít synergických efektů, což vše ve výsledku povede k tomu, že u osoby, o kterou se staráme, dojde k dramatickému snížení pravděpodobnosti, že by domov musela opustit.


Uvědomil jsem si, že současně nastavený systém péče není pro lidi ideální, a ani pro zdravotní pojišťovny. Ty musí zbytečně vynakládat miliardy korun ročně navíc za péči, kterou by bylo v domácím prostředí možné bez jakýchkoli problémů zajistit. Jen by se muselo chtít! Teď nevím, zda to slovo "jen" nedat v předchozí větě do uvozovek... 


Co konkrétně mám na mysli? Zejména, nikoli však jen, toto:
➡️ k čemu je kvalitně poskytovaná domácí zdravotní péče bez intenzivnějšího zapojení praktického lékaře, je-li on tím, který rozsah a frekvenci stanovuje?
➡️ proč zdravotní pojišťovny více nezapojí do péče o lidi v domácím prostředí i lékaře specialisty (neurology, psychiatry, internisty, kardiology, pneumology, dermatology, stomatology a jiné)? Nemohlo by se tím zamezit pozdní diagnostice a naopak nastavit včas vhodnou terapii?
➡️ k čemu je ergoterapie, která má sloužit lidem mimo jiné k tomu, aby byli schopni za pomoci kompenzačních pomůcek v domácím prostředí fungovat, když není prováděna u nich doma, ale v nácvikové místnosti v nemocnici, která pochopitelně jejich domov nemůže dokonale simulovat, a jakmile tito lidé přijdou domů, neví si často rady? Mají jinak vysokou postel, jinou vanu, prahy, jinou podlahovou krytinu, jinou šířku futer, apod.
➡️ k čemu v rámci domácí zdravotní péče provádíme ošetřovatelkou rehabilitaci, když lidé nemají příjem stravy takový, jaký by měli mít, tak aby u nich nedocházelo k úbytku svalové hmoty, naopak ke správnému metabolismu s ohledem na jejich věk a případná onemocnění a jiné? A proč tedy není součastí systému domácí péče nutriční terapeut či specialista, který by toto zajišťoval?
➡️ to samé se vztahuje i k prováděné fyzioterapii v domácím prostředí. Zde ještě více platí, že aby měla ten správný efekt, potřebuje člověk současně tu správnou skladbu stravy a nutriční plán také dodržovat.
➡️ proč nedochází ani po skoro desítkách let k dohodě Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Ministerstvo práce a sociálních věcí týkající se dlouhodobé péče, konkrétně zdravotně-sociálního pomezí? Vždyť neřešená nepříznivá sociální situace logicky vyústí dříve, či později ve zdravotní problém a naopak.
➡️ co logopedie prováděná v domácím prostředí? Pokud má člověk problém, kde může logoped pomoci, není vhodnější jej řešit tam, kde se daná osoba cítí bezpečně a poskytovatel péče si snadněji získá důvěru? Co kdyby měl, a on by měl, takový přístup pozitivní efekt na léčbu a její dobu trvání? Nemluvě o tom, že logopedie neřeší jen poruchy řeči, ale mimo jiné i problémy s příjmem stravy!


Jde skutečně jen o zjednodušující vysvětlení. Ale mělo by poukázat, že myšlenka propojení vícero odborností a druhů péče o lidi, kteří si přejí být doma, není zcestná. Podle mě právě naopak! Vždyť jen namátkou:
1️⃣ zvýšila by kvalitu poskytovaných služeb v domácím prostředí
2️⃣ snížila by počet readmisí (potřeby být znovu přijat k hospitalizaci)
3️⃣ zvýšila by efektivitu služeb, které jsou v domácím prostředí již poskytovány
4️⃣ snížila by počet osob, u kterých by vznikala další přidružená onemocnění
5️⃣ zvýšila by celkovou psychickou pohodu lidí, kterým je péče poskytována, což by vedlo k rychlejší rekonvalescenci anebo zmírnění progrese onemocnění/ nepříznivé životní situace!
6️⃣ A JEŠTE K TOMU VŠEMU BYLO BY TO PRO ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY FINANČNĚ VÝHODNĚJŠÍ!
Jistě jsem "neobjevil Ameriku", ale proč toto není podporováno na místech, kde je podpora nezbytná k realizaci a uvedení do praxe?

Za stavu, který máme nyní, jde jen o perpetuum mobile zdravotnictví. Nemocný člověk je hospitalizován:
projde všechna možná nákladná vyšetření, 
po stabilizaci, či "ideálním čase",

  • přesun na léčebnu dlouhodobě nemocných (LDN), kde často nemá ošetřující personál dostatek času na to se věnovat lidem tak, jak by chtěli, a jak by lidé potřebovali,
  •  lidé jsou po 90 dnech (maximální doba pobytu v LDN hrazena zdravotní pojišťovnou) propuštěni do domácí péče a takto se to opakuje bohužel u mnoha lidí stále a stále dokola.


Rozhodně nejde o ideální stav a potřebuje změnu. Takovou, která nebude řešit jen "tady a teď", ale budoucí nastavení péče o osoby v domácím prostředí. A právě k tomu bychom i my rádi přispěli. Věřím, že se to povede. 
Vojtěch Kubec
zakladatel Včelky

Žádost o péči