Jak jsem se dostala do Včelky?

"O práci v domácí zdravotní péči jsem se dozvěděla od kolegyně, sestřičky, která se mnou pracovala v nemocnici na dětském oddělení, kde jsem strávila předchozích 20 let a nikdy jsem si nedovedla představit, že bych tu práci opustila, nikdy jsem také nepracovala na dospělém, natož gerontologickém oddělení.

O práci v domácí péči jako takové jsem tedy do té doby neměla žádné povědomí a ani jsem neznala nikoho, kdo by ji vykonával.

Ale mám ráda výzvy. A tak jsem si po týdnech přemýšlení a zvažování všech pro a proti řekla, že to zkusím a přijala nabídku Domácí péče Včelka pracovat v terénu na DPP. Zjistila jsem, že je to pro mě úplně nový obzor a hrozně se mi to líbilo, kdy jsem asi nejvíce oceňovala svobodu v rozhodování a organizaci času.

Mezitím se Včelka rozvíjela a zvětšovala, a tak jsem dostala nabídku zde pracovat jako vrchní sestra pro terén, který jsem si zamilovala a vyzkoušela práci zase z jiného pohledu. Práce mě velmi bavila a naplňovala a díky svým zkušenostem z terénu jsem si nesmírně vážila a vážím práce sestřiček, které domácnosti navštěvují.

Postupně jsem se přes pozici zástupce vedoucí dostala až k postu vedoucí pobočky pro Prahu a velmi si cením důvěry, která ve mně byla vedením vložena. Uvědomuji si, že role, kterou nyní ve Včelce zastávám je především o zodpovědnosti, a takto k ní také přistupuji.

Je to práce nesmírně záslužná a jsem velmi ráda, že jsem součástí takového týmu, a především přátelského kolektivu, kde si každý váží každého, nikdo se nad nikoho nepovyšuje a kde každý dostane šanci ukázat své schopnosti a může se tak dále rozvíjet.

Jako obrovský bonus jsem s Včelkou získala velkou partu dobrých přátel, kteří drží při sobě a navzájem se podporují.

Tedy vzkaz pro všechny, kteří váhají se zásadním rozhodnutím ohledně zaměstnání: „Svůj život máte ve svých rukou a špatné rozhodnutí je jen to, které neuděláte.“

Já jsem toho svého nikdy nelitovala a věřím, že se to ani nestane..."

Renata Švihovcová
vedoucí pobočky Praha