Financování zdravotní péče v roce 2020

Jak je to s financováním domácí zdravotní péče v roce 2020? Hrozí skutečně její kolaps a nedostupnost?

Tak jako každý rok i letos probíhalo mezi jednotlivými zástupci segmentů poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotními pojišťovnami tzv. dohodovací řízení. Jde o řízení, jehož účelem, jak název napovídá, je dosáhnout konsensu (dohody) o způsobu úhrady zdravotní péče a její regulace právě mezi poskytovateli a zdravotními pojišťovnami, které vystupují z pohledu zákona jako objednavatel a plátce zdravotních služeb, jež mají být jejich pojištěncům ze strany poskytovatelů zajištěny. Ve vztahu k domácí zdravotní péči k dohodě nedošlo. I na takovou situaci však legislativa pamatuje, a počítá s tím, že hodnotu bodu, bodové ohodnocení výkonů, výše úhrad, způsob regulace a další parametry, které do úhrad vstupují, stanoví Ministerstvo zdravotnictví.

Vše okolo zmíněné nedohody pramení z napjaté situace, kdy Charita ČR jako církevní organizace vyhlásila pro oblast domácí zdravotní péče tzv. stávkovou pohotovost, a explicitně dala spolu s Asociací domácí péče (ADP) a sekcí domácí péče pod Českou asociací sester najevo, že z jejich pohledu bez zásadního navýšení úhrad (tedy min. meziročně o 40 %) hrozí „kolaps“ zdravotní péče poskytované v domácím prostředí. Tento požadavek, který ani nevěřím, že mohl být myšlený vážně, není samozřejmě z dlouhodobého hlediska reálný, a tyto organizace již při jeho předložení musely očekávat, že dohody nedosáhnou

Je potřeba vnímat, že nejpalčivějším problémem fungování agentur domácí zdravotní péče je nedostatek kvalifikovaných sester na trhu práce. To samozřejmě znamená, že jejich požadavky na mzdové ohodnocení porostou, a zaměstnavatelé musí, chtějí-li být konkurence schopni, často platit zásadně více, než bylo běžné několik let zpět. To pak nutí i agentury domácí zdravotní péče k tomu, aby požadovaly vyšší úhrady za poskytovanou péči, nicméně musí jít o požadavky realistické. Kdyby situace byla natolik závažná, jak je prezentováno, neexistovalo by v ČR více jak 460 agentur domácí zdravotní péče a ani by nebyli další a další zájemci o vstup do sítě zdravotních pojišťoven v tomto segmentu v různých regionech ČR. Situace na trhu sama ukazuje, že kvalitní péči zajistit lze i za současného stavu. Je však pravdou, že již není možné si vytvořit takové finanční rezervy, které by umožnovaly bez dalšího konkurovat ohodnocení sester v lůžkových zařízeních, a dále zajistily progresivní rozvoj agentury v oblasti prohlubování kvalifikace sester, inovace, zakoupení nových přístrojů aj., ale tak, či onak, vždy platily dva možné přístupy:

1. Buď službu poskytuji primárně proto, abych získal peníze, nebo
2. Potřebuji získat peníze, ale proto abych primárně zajistil službu pro pacienty.

Dva zdánlivě stejné přístupy, avšak rozdíl je markantní. Ten, který chce primárně na těchto službách vydělávat, neměl by je ani poskytovat. Pacient a kvalita péče musí být jednoznačně na prvním místě. Peníze jako primární motivace nikdy nevěstí nic dobrého, natož v oblasti služeb, mezi které řadíme i domácí zdravotní péči. Naopak by takovéto služby měli poskytovat ti, kteří vnímají jejich společenský přínos a potřebnost, a chtějí skutečně „přinášet pomoc do života druhých“. A proto, aby toto své poslání mohli naplnit, zákonitě potřebují adekvátní finanční ohodnocení. Primární je však u nich pomoc druhému a peníze jsou jen prostředek, nikoli cíl.

Za sdružení Včelka jsme přesvědčeni, že Ministerstvo zdravotnictví k situaci přistoupí racionálně a spravedlivě, nicméně především tak, aby aktuální tlak některých z poskytovatelů neohrozil dostupnost domácí zdravotní péče z důvodu nedostatku finančních prostředků v budoucnu. V tomto ohledu jsme se již ostatně vyjadřovali i mediálně – nárůst odpovídající možnostem systému veřejného zdravotního pojištění uvítáme. Zastáváme však názor, že otázku zlepšení fungování domácí zdravotní péče – v oblasti kvality, personálního obsazení, kvalifikovanosti - nevyřeší jen navýšení úhrad, ale celková změna její koncepce, která bude akcentovat predikci budoucího vývoje tohoto segmentu co do celkového počtu pacientů a jejich ošetřovatelské náročnosti, a dále že se bude pozornost velmi intenzivně věnovat i systému vzdělávání všeobecných zdravotních sester. Jde o komplexní problematiku vyžadující proto komplexní, a nikoli kusé řešení, které je aplikovatelné v praxi jen pár let. Při neobezřetnosti by mohla nastat situace, že systém již domácí zdravotní péči nebude schopný ufinancovat ani ve stávajícím režimu, budou nastaveny nové mechanismy úhrad či regulace, a pro spoustu lidí se tento druh zdravotní péče stane nedostupným. Takovýto stav by poté kolaps domácí péče skutečně představoval. Aktuálně však nic podobného nehrozí, a pokud by Charita ČR přešla ze stávkové pohotovosti, do skutečné stávky, věřte, že by ostatní agentury v dané lokalitě péči o jejich pacienty zajistily, Charita ČR by si zhoršila reputaci a ve výsledku by pravděpodobně došla k tomu, že není třeba navýšení o 40 % meziročně, ale stačí se zaměřit na svou organizační strukturu, zda jsou skutečně veškeré pozice nezbytné, a zda by nebylo možné interní optimalizací zajistit možnost vyčlenit více prostředků na platy svých zdravotních sester, a tím i zajištění chodu organizace a zajištění péče.

To, co domácí zdravotní péče potřebuje je koncepce (jasná myšlenková linie s vymezenými cíli), zaměření se na systém vzdělávání, systematičnost v jednání, ale především jednotnost mezi zástupci, konkrétní a realizovatelné návrhy, předložení dat, která ukáží, že pokud zdravotní pojišťovny segmentu domácí zdravotní péče úhrady zvýší, ušetří následně jinde – tak aby poskytovatelé ukázali, že přemýšlí v kontextu celého systému zdravotnictví a nehájí jen své zájmy bez ohledu na dopady v jiných segmentech. Stejně jako všude platí, chceme-li najít to správné řešení, musíme nejprve přesně identifikovat to, co vlastně řešíme, čím je to dáno, jaké jsou možnosti, a čeho chceme dosáhnout. Bez toho jen zakrýváme podstatu a řešíme symptomy, ne příčinu.

Žádost o péči