Ztráta jako krize a krize jako ztráta

Jednou ze součástí Krizové intervence pro praxi je i "ztráta jako krize a krize jako ztráta". V životě ztrácíme od malička kde co, a kde koho. Jako malí jsme ztráceli klíče nebo hračky, v dospělosti práci, iluze či svobodu, ke stáru zdraví nebo někoho blízkého.

➡️ Jak to zvládnout?
➡️ Co se v nás odehrává?
➡️ Co můžeme ovlivnit a co zahojí čas?

Na tyto otázky odpovídá Jana Kuchyňková.

"Ztrátu můžeme vymezit jako náročnou životní situaci, na níž je přirozenou reakcí smutek“.
O procesech truchlení a vyrovnání se se ztrátou bylo napsáno mnoho odborných statí a jsou popsána jednotlivá stadia vyrovnání se se ztrátou, např. při ztrátě blízké osoby jsou to fáze šoku a otřesu, kterou provází zmatek, otupění či nevěřícnost. Druhou fází bývá fáze sebekontroly, kdy pozůstalý organizuje pohřeb a vše potřebné po úmrtí blízkého člověka. Když se rozejdou smuteční hosté, vchází do další fáze – regrese. Tu provází pláč, uzavřenost, úzkost, stažení ze sociálních kontaktů. Tato fáze bývá problematická a někdy poměrně dlouhá. Její prožívání pozůstalým velmi záleží na hloubce a emoční zaangažovanosti ve vztahu, o který úmrtím blízkého přišel. Poslední fází je fáze adaptace na nový život bez blízkého člověka.

"Po jedné ze ztrát se mi dostala do rukou další z knih Irvina D. Yaloma."
Někdy je dobré podívat se na věci z jiného úhlu pohledu, očima někoho jiného, očima člověka, který také ztratil. Tento autor, který je kromě spisovatele hlavně úspěšným psychoterapeutem, mě nepřestává fascinovat. Lehkostí svého vyprávění, způsobem své psychoterapeutické práce, svými myšlenkami a postojem k životu. V těžkých chvílích, jako jsou chvíle ztráty je dobré vědět, že v tom člověk není sám. I jiní utrpěli své ztráty. A je inspirativní se dozvědět, jak je dokázali zvládnout