Sociální vyloučení je separace člověka od společnosti, která je způsobena nepříznivou sociální situací, která neumožňuje zapojit se do běžného života společnosti a tím vede k sociálnímu vyloučení. 

Jednou z příčin je nepříznivá sociální situace, která má za následek ztrátu schopností řešit vzniklou situaci tak, aby řešení předcházelo sociálnímu vyloučení, a to z důvodu věku, nebo nepříznivého zdravotního stavu.

Klienti sociálních služeb právě díky svému nepříznivému zdravotnímu stavu jsou nejvíce ohroženi sociálním vyloučením, jelikož zůstávají často zcela sami ve svých domovech. Řada z nich nemá nikoho, kdo by se o ně mohl starat, kdo by je vzal do společnosti, nebo si s nimi popovídal. Pracovníci v sociálních službách se stávají často jedinými společníky a blízkými lidmi, kteří se snaží eliminovat a zabránit sociálnímu vyloučení. Pracovníci tráví se svými klienty několik hodin denně, a to jak v domácím prostředí, tak i mimo domov. Po zbytek dne však zůstávají klienti sami. I přes veškeré úsilí pracovníků, se nedaří zcela předejít sociálnímu vyloučení.

Smyslem a cílem nás všech by měla být podpora, pomoc a péče těm, kteří zůstávají doma sami a potřebují nás.


Sociální vyloučení a samota vede ke ztrátě smyslu života, a to si nikdo z nás nezaslouží.