Provázanost zdravotních a sociálních služeb

Domácí péče se bezpochyby stává čím dál, tím více nezastupitelnou službou v životě osob odkázaných na pomoc druhých. Základní pilíře domácí péče pak představují dva segmenty, a to zdravotní a sociální.

Cílem toho článku je snaha o to, aby tyto dva segmenty nebyly bez dalšího pojímány izolovaně – tedy jen jako zdravotní, nebo jen jako sociální, ale abychom si uvědomili, jak důležitá je také jejich propojenost (provázanost) a včasné zajištění odpovídajících druhů, resp. typů služeb (zdravotních i sociálních), jejich frekvence a "obsahu". 

V tomto ohledu není pak klíčové ani to, zda se jedná o děti, dospělé v produktivním věku, nebo seniory. Profesionální pomoc může zkrátka potřebovat každý, a také ji každý, je-li to důvodné, může v domácím prostředí využít.

Neřešený zdravotní problém totiž může velmi snadno vyústit zcela zbytečně v situaci vyžadující zajištění sociální služby, avšak již ve větší míře, než by bylo bývalo třeba, pokud by bylo její zajištění zahájeno včas a odpovídajícím způsobem. A to samé platí i obráceně ve vztahu ke zdravotním službám.

Popsanou situaci lze přirovnat k propojeným nádobám. A právě proto v rámci VČELKY nabízíme jak péči zdravotní, tak sociální, ačkoli zatím ne ve formě všech vzájemně se doplňujících služeb – o tom ale v dalším příspěvku, který pro Vás připravujeme (komplexnost domácí péče).

Je samozřejmé, že zdravotní i sociální služby poskytujeme nezávisle na sobě, platí však, že je-li třeba, jsme vždy připraveni je vzájemně propojit v míře, která je potřebná, a zároveň i snadněji zkoordinovat pro větší pohodlí koncového uživatele služby, stejně jako jeho blízkých. Eliminujeme tím toho mnoho. Především, aby intenzita pomoci v oblasti zdravotní, či sociální péče nevyplývala ze zanedbání či podcenění předchozího stavu, snažíme se takto snižovat jak dobu rekonvalescence, tak pravděpodobnost zhoršení zdravotního stavu, ale i zmíněnou míru potřeby v rozsahu a frekvenci zajišťovaných sociálních služeb, jež by při jejich včasném zahájení mohli být daleko menší. To by vedlo k menší závislosti osoby na pomoci druhým (její větší soběstačnosti), a například i jejímu rychlejšímu začlenění zpět do přirozeného sociálního prostředí. A takto bychom mohli jmenovat dále.

V centru našeho zájmu vždy byl a bude člověk, a lhostejno, zda v danou chvíli potřebuje ten, či onen typ služby zajišťovaný v domácím prostředí. Je však vždy na místě vědět, že služby lze kombinovat, a že správně provázané zdravotně-sociální služby v domácím prostředí mohou zamezit výrazně pomoci a zamezit zhoršení stavu.

Naším cílem je, abychom pomáhali nejen těm, kteří pomoc přímo potřebují, ale i jejich blízkým, a také chceme přispět k prevenci toho, aby se zdravotní stav či nepříznivá sociální situace podceněním jejích důsledků nezhoršila.