Příběh klientky

Paní J. se narodila v roce 1927 v rodinném domě ve Starém Městě. Maminka se před jejím narozením provdala za vdovce, který měl z předchozího manželství již dvě dcery, spolu pak přivedli na svět další dvě. Maminka byla kuchařkou, tatínek měl v domě truhlářskou dílnu. Paní J. vzpomíná, jak jezdila se sestrou do Holešova pro materiál na rakve, které tatínek často vyráběl. Pomáhat musela také s péčí o dům a zvířata. Po základní škole se paní J. vyučila švadlenou, tomuto povolání se věnovala až do důchodového věku. Přestože si toto povolání vybralo svou daň na prstech, které se těžkou prací zkroutily a na zhoršeném zraku, byl to pro paní J. celoživotní koníček. Velkým koníčkem pro ni byl ale také tanec. V dívčích letech tancovala s kamarádkami za hřbitovem na plácku, v dospělosti se tanci věnovala v tanečním kroužku. Dodnes má v živé paměti vzpomínku z maškarního bálu, na kterém byla přestrojená za Sněhurku a voják se jí po tanci zeptal: „Slečno, kam jste chodila do tanečních, že umíte tak dobře tančit?“. Dále paní J. s úsměvem vzpomíná na rok 1945, ve kterém byla na hodech poprvé zvolena za “stárku“.

Po vyučení se paní J. seznámila se svým o šest let starším mužem, za kterého se v roce 1951 provdala. Manžel paní J. byl holičem a zároveň chovatelem angorských králíků, které prodával na vlnu. Paní J. si vzpomíná, že se kdysi starali zhruba o 80 králíků. Ve volném čase se věnovali také chovné stanici vlčáků, kterou s manželem zřídili. Svatbu měla paní J. v kostele ve Starém Městě společně s dalšími dvěma páry. Paní J. se vybavuje vzpomínka, jak o svatebním dni seděla s manželem večer u stolu a manžel položil na stůl 80 000 Kč se slovy „Dělej, co umíš“, a tak paní J. z těchto peněz opravila dům. V tomto domě spolu v následujících letech vychovali syna a pečovali o oba rodiče až do jejich smrti. Po ovdovění zůstala paní J. v domě sama až do roku 1997, kdy o rodný dům kvůli velké povodni přišla.

Po několika stěhováních po rodině se nastěhovala jako jedna z prvních obyvatelek do penzionu pro seniory, ve kterém v současné chvíli sídlí středisko Včelky ve Starém Městě. Po zhoršení zdravotního stavu se paní J. obrátila na Včelku a od té doby ji pravidelně navštěvují naše pracovnice, které společně s ní ušly velký kus cesty.

Tímto, paní J. děkujeme za její životní příběh a z celého srdce jí přejeme pevné zdraví a neupadající optimismus. 

.

.