Péče v domácím prostředí či pobytovém zařízení?

Na prvního máje byl na Seznam Zprávy publikován článek "Promořené domovy důchodců jako memento. Skončí ústavní péče?“ (https://bit.ly/3dmRbur).

Mě osobně tento článek podnítil k tomu, abych se po čase opět více zamyslel nad tématem, které vnímám jako velmi zásadní, a vlastně bylo i impulzem k tomu, abych založil Včelku, jakožto sdružení pečujících organizací, zaměřených na profesionální péči v domácím prostředí, tak aby bylo komukoli umožněno zůstat i v případě, kdy se nachází v nepříznivé sociální situaci anebo má zdravotní komplikace, ve svém domově, a nemusel ihned žádat o umístění v pobytovém zařízení sociálních služeb, či být hospitalizovaný. 

Ačkoli se nechci nikterak vymezovat proti pobytovým sociálním službám – jelikož mi to jednak nepřísluší, a také jsou bezesporu i takové, které poskytují velmi kvalitní služby, a mohou být za určitých podmínek zcela jistě velmi důležitou součástí systém) – je skutečně důležité se zamyslet nad celkovou koncepcí a přístupem k péči o osoby, které jsou a budou z jakéhokoli důvodu odkázáni na pomoc druhých. A možná si jen položit úplně základní otázky:

1) Kde se takoví lidé cítí lépe?
2) Která ze služeb více podporuje a také udržuje rodinné vztahy a dává možnost zapojení blízkých do péče?
3) Která ze služeb může u osoby vyvolat menší závislost a podpořit její soběstačnost, a která naopak z uživatele s vyšší mírou pravděpodobnosti udělá osobu, která je na službě prakticky zcela závislá?
4) Jsou zařízení pobytových sociálních služeb s kapacitou 150, někdy i více jak 200 lůžek, skutečně prostředím, které je schopno představovat vlastní sociální prostředí - "DOMOV"?
5) Je možné naplnit význam slova "DOMOV" u nečastějších typů pobytových sociálních služeb (domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením, domovo se zvláštním režimem), které lze u všech tzv. vytknout před závorku – je pro všechny společné, a to v situaci, kdy dnes má každý snahu stavět další a další zařízení o min. 100–200 lůžkách?
6) Je do budoucna systémově správné spoléhat na to, že právě tato velkokapacitní zařízení pobytových sociálních služeb budou těmi, které vyřeší stárnutí populace a zvýšenou míru potřeby podpory, pomoci či péče? A pokud ano, jsou takováto zařízení místem, kde bychom sami chtěli podporu, pomoc či péči dostávat?
7) Jsou všichni, kteří využívají těchto pobytových služeb skutečně těmi, kteří by nemohli za předpokladu zajištění profesionální domácí péče setrvat ve svém domácím prostředí, nebo jde jen o přežitek a malou informovat veřejnosti o tom, co vše lze v domácím prostředí poskytovateli domácích zdravotních a terénních sociálních služeb zajistit?

Takovýchto otázek bych mohl položit mnoho. Obecně však považuji za důležité, abychom se skutečně všichni zamysleli nad tím, jak by měl systém péče o osoby, které jsou odkázáni na pomoc druhých, vypadat.

A také to, abychom si pokládali otázky, a společně jsme si tak jako společnost postupně vydefinovali jasnou odpověď na to, co bychom chtěli nejen pro své blízké nyní, ale co bychom chtěli i my sami pro sebe ve chvíli, kdy se v situaci jako oni ocitneme časem také.

Každý z nás jednou bude pomoc potřebovat, a právě proto je důležité, aby i takováto témata nezůstávala společností opomíjena. Jde nejen o ty, které máme rádi, ale i o nás!

Ostatně to je důvodem, proč se zaměřujeme také na osvětu, a zvýšení informovanosti veřejnosti, co vše domácí péče nyní nabízí a může zajistit. Zeptejte se nás, možná i Vy budete překvapeni, jaký kus cesty domácí péče ušla, a nakolik Vám může pomoci…

Vojtěch Kubec
generální ředitel