Mezinárodní den lidské solidarity
V neděli 20.12. 2020, jsme si připomněli Mezinárodní den lidské solidarity. Jedná se o jeden z nejmladších mezinárodní dnů, byl vyhlášený summitem OSN 22. 12. 2005.
Ačkoli primární důvodem jeho vyhlášení byla snaha o uvědomění si a řešení otázky chudoby, letošní rok nám ukázal, resp. dokázal, že chudoba není zdaleka jediným problémem, kterému čelíme a čelit můžeme.
Slovo solidarita má svůj původ ve slově "solidium". V termínu římského práva, které označovalo stav, kdy vícero lidí přijímalo určitý závazek tzv. společně a nerozdílně a měli za něj stejnou odpovědnost. V teorii existuje mnoho druhů solidarity, například:
- občanská solidarita,
- sociální solidarita,
- politická solidarita (znovu – v teorii),
- mezigenerační solidarita,
- mechanická solidarita a jiné.
Vždy však jde v konečném důsledku o to samé. Jeden dělá něco pro druhého, nebo chcete-li, svým jednáním se vědomě snaží druhému pomoci!
Je zcela nepodstatné, s čím pomáhá a co tedy za problém považuje a řeší. Někdo pandemii, jiný globální oteplování, další pak nerovnosti příjmů, rasismus nebo násilí založené na pohlaví. Důležité však je, že solidarita vždy závisí, a bude záviset na tom, nakolik se každý z nás zapojí do úsilí takovouto situaci změnit, či ji zamezit – to ji totiž vymezuje.
Tím spíše, když se o solidaritě, ač o jednom ze základních kamenů soužití všech lidí, hovoří tak zřídka. Vlastně skoro jen tehdy, vznikne-li závažný problém. Ale v době, kdy se nic takového neděje, jde o „mrtvý pojem“ anebo nástroj zkrášlení něčeho, co by jinak nemuselo být přijímáno obecně pozitivně – například solidární daň z příjmu.
Možná právě proto, zdá se, čas od času dostaneme „příležitost“ osvěžit si paměť, abychom si uvědomili, v čem solidarita opravdu spočívá, a také že ji musíme nejen znát jako slovo, ale přijímat ji jako souhrn často nepsaných povinností každého z nás vůči ostatním, jakožto celku. Jinak by naše společné soužití nebylo v zásadě možné.
Jen si zkuste představit, jak by asi svět vypadal, pokud by všichni dělali jen to, co je dobré pro ně samotné, bez ohledu na to, jak moc to může uškodit ostatním, nebo jaké by to bylo, kdybychom si zkrátka vzájemně přestali z ničeho nic pomáhat.
Ta představa se mi nelíbí, a určitě ani vám. Zkusme proto, prosím, všichni při svém jednání více přemýšlet o tom, jaké důsledky může mít pro ostatní, a zda se náhodou nemůžeme zachovat v dané chvíli i jinak, a být tak k potřebám druhých více vnímaví a prospěšní...
Zbývá jen několik dní a jsou tu Vánoce, a toto by byl skvělý dárek pro všechny!
Opatrujte se,
Vojtěch Kubec
zakladatel Včelky