Dnes si povíme něco o reminiscenční terapii. Pojďme na to!

A o co vlastně jde? Jedná se o práci se vzpomínkami a životním příběhem klienta, která pomáhá řešit řadu problémů spojených se stářím. Stárnutí sebou přináší řadu úskalí, s kterými je potřeba se vyrovnat a naučit se pracovat. Ve stáří se můžeme setkat s postupnou ztrátou krátkodobé paměti, a to i v domácím prostředí. Přerušení kontinuity bývá též spojováno se změnou prostředí.

Cílem reminiscenční terapie je vyvolat libé vzpomínky, které mají pro klienta významnou hodnotu a jejich vyvolání má vliv na zlepšení kvality života klienta.

Reminiscenční terapie si lze představit jako rozhovor o dosavadních životních událostech klienta, o jeho blízkých a o činnostech, kterým se věnoval. Jako pomocníci se při tomto rozhovoru běžně používají předměty ze života klienta, jako jsou fotografie, předměty z domácnosti, ale i zvukové či hudební nahrávky. 

Reminiscenční terapii lze praktikovat nejen individuálně, ale i skupinově.

Reminiscenční terapie je též dobrým nástrojem pro vyrovnání se s problematickými životními a neuzavřenými událostmi, kdy je klient doprovázen svým dosavadním životem a je motivován k tomu své zážitky hodnotit.

Hodnotnými nástroji při této technice se osvědčují například box vzpomínek, či zpracování životního příběhu do podoby vzpomínkové knihy.

Reminiscenční terapie však není nápomocna pouze klientům, ale také pracovníkům v sociálních službách, kteří díky ní mají lepší možnost porozumět klientům, jejich potřebám a jejich osobnosti. Mohou proto poté lépe pracovat s klientem a s jeho individuálními potřebami.

Reminiscenční terapie je jednou z nejpopulárnějších psychosociálních intervencí u seniorů s demencí a je vysoce ceněna pracovníky v sociálních službách i klienty.