Nikdy nepřestávejte věřit!

NIKDY NEPŘESTÁVEJTE VĚŘIT! 

Pokud pomáháte lidem v rámci domácí péče, zažijete bezpochyby mnoho situací – těch smutných, i těch radostných. Stejně tak vždy zažijete momenty, které jsou svým způsobem výjimečné. V domácí péči se totiž téměř vždy jedná o navozování vztahu mezi vámi a někým „cizím“, které mu však v danou chvíli chcete vnést do života pomoc, úlevu, naději anebo štěstí. Abyste toho však mohli dosáhnout, je a mělo být vaší snahou, aby vám důvěřoval. Důvěra váš vztah prohlubuje, a ten tím dostává i jiný než profesní rozměr. Ten osobní, který k domácí péči neodmyslitelně patří. Nicméně důvěra nikdy nepřichází sama a je křehká. Musíte si ji získat – zasloužit si ji, a získáte-li ji, musíte k ní přistupovat s pokorou, musíte o ni pečovat a nikdy ji nesmíte zklamat, či zneužít.

Získání důvěry pak nelze chápat jako něco samoúčelného. Jde o víc. Důvěra má totiž velmi zásadní dopad na celkový průběh péče, dobu rekonvascence a psychickou pohodu pacienta. To ale není vše. Pro pacienta, stejně jako pro ostatní, důvěra v takovýchto chvílích představuje pocit bezpečí a vědomí, že není vnímán pouze jako někdo s diagnózou a zdravotním hendikepem. Je-li důvěra opravdová, nebude si připadat méněcenně, nebude mít pocit ztráty důstojnosti, nebude vám lhostejný, naopak, bude ve vás mít oporu a jistotu, že k němu budete přistupovat s respektem a úctou.

➡️ A proč o tom píšu?

Důvěra přináší i otevřenost. Lidé pak rádi vypraví a povídají o všem možném. Velmi často o svém životním příběhu. Mnohokrát se u něj můžete zasmát, může vám vehnat slzy do očí anebo si z něj můžete také sami něco odnést a poučit se. To je případ i paní Jany, jedné z našich pacientek, která v sobě navzdory závažným onemocněním našla neuvěřitelnou sílu, chuť žít a nevzdala se.

O svůj příběh se rozhodla podělit a začala psát deníček. Nyní, po několika letech, nás požádala, abychom jej postupně sdíleli a lidé si jej mohli přečíst. Když jsem to udělal já, tak jsem ji pochopil. Je v něm poselství. Poselství o tom, že bychom nikdy neměli přestat věřit, poselství o síle, o obětavosti, o významu a důležitosti rodiny a jistě o mnohém dalším.

Pokud se nacházíte v těžké životní situaci, může vám to dát naději. Mně samotnému to změnilo vnímání oněch každodenních drobností. Uvědomil jsem si, jaký je to dar, že je člověk zdravý, a že tak může být s těmi, které má rád. A hlavně, že to není samozřejmost a měl bych si toho vážit.

V následujících dnech tak zveřejníme první část deníčku paní Jany, a postupně budeme zveřejňovat další. Sami uvidíte, jaké emoce to ve Vás vyvolá..

Všichni se prosím opatrujte,

Vojtěch Kubec
zakladatel Včelky