Hmat je jedním ze základních lidských smyslů. Pomocí hmatu poznáváme předměty kolem sebe, rozeznáváme jejich tvar, vlastnosti a materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Hmat tedy můžeme vnímat jako něco praktického pro život, něco, co nám pomáhá žít v našem světě a něco co vnímáme jako absolutní samozřejmost, ale co když se hmat změní v dotyk?

Lidský dotek symbolizuje řadu věcí. Pro většinu z nás je dotyk spojen s příjemnými pocity. S pocitem lásky a porozumění ve chvíli, kdy jsme se jako malé děti ocitli v bezpečí maminčina náručí či s pocitem lásky a štěstí, když nás po dlouhém a náročném dni obejme náš milovaný partner.

Co když ale takový láskyplný dotyk z našeho života vymizí?

Co když se po osamostatnění dětí a odchodu našeho partnera ocitneme sami a v našem okolí již není nikdo, kdo by nás obejmul nebo nás vzal za ruku?

Dotyk je častým projevem náklonnosti, lásky, mateřství, rodičovství, přátelství, ale také sounáležitosti a empatie.

K poskytování sociálních služeb neodmyslitelně patří fyzický kontakt. Ke kontaktu mezi pracovníkem a klientem dochází při jednotlivých úkonech péče, jako je například pomoc při osobní hygieně, pomoc při oblékání, pomoc v oblasti mobility a mnoho dalších činností. V těchto případech bereme fyzický kontakt jako nezbytný pro vykonání daného úkonu, pomoci klientovi.

Ale i při poskytování sociálních služeb bychom se měli umět tzv. zastavit a nepřehlédnout okamžik, kdy klient potřebuje slyšet vlídné slovo, potřebuje vyslechnout a povzbudit. Mnohdy postačí se jen na pár chvil ke klientovi posadit, naslouchat mu, vzít ho jemně za ruku a tím mu dát najevo, že jsme tu v daný okamžik pouze pro něho.

Dotek dokáže malé zázraky. Dokáže v nás vyvolat řadu kladných emocí, dokáže nás povzbudit, dokáže nám dát pocit, že na nás někomu záleží a že na všechny naše starosti nejsme sami, dokáže zacelit rány na duši a v neposlední řadě dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

Magdalena Vinklerová

regionální ředitelka pro Východní Čechy a Vysočinu