Už jste někdy slyšeli o etickém dilematu? Ač to není tak známý pojem, většina z nás se s ním v sociální práci setkává dennodenně. Jako lidé pracující v sociálních službách, máme k dispozici “Etický kodex”, dle kterého bychom jako profesionálové měli postupovat. 

Etická dilemata v přímé praxi se vyskytují zejména při práci s klientem a jeho rodinou, přičemž dilema je definováno jako "nutná a obtížná volba mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi”. Rozhodnutí sporných situací je mnohdy nepříjemným a náročným úkolem.

Pracovníci se musí při řešení problémové situace vyvarovat dvou základních chyb. Nesmí jednat na základě poplašných informací, ani se dopustit nedbalosti. V obou těchto případech by totiž došlo k nesprávnému zásahu. Je to jako balancovat na kladině a nepřepadnout ani na jednu ze stran.

Jeden z nejčastějších příkladů etického dilematu, se kterým se v rámci poskytování našich služeb setkáváme je situace, kdy je zájem rodiny jiný než zájem našeho klienta. Vždy bychom měli poslouchat především klientovo přání – to je pro nás nejdůležitější. Dalším příkladem může být situace, kdy je klient schopný zajistit si některé oblasti podpory sám, ale požádá pracovnice v sociálních službách, aby tyto úkony udělala za klienta. Pracovnice v sociálních službách mu v tuto chvíli může vyhovět, ale nemusí. Pokud klientovi vyhoví, bude to mít pro klienta krátkodobý prospěch. Z dlouhodobého hlediska je ale tento přístup neudržitelný a může mít špatný vliv na zdraví klienta. Měli bychom to totiž být právě my, kdo klienta vede k samostatnosti po co nejdelší možnou dobu. Profesně správně je dle Etického kodexu vést klienta k co možná největší samostatnosti, a tudíž mu nevyhovět, ale co nejvíce ho podpořit v tom, aby si úkon udělal sám, nebo s podporou.

Morální hodnoty a práci s Etickým kodexem můžeme rozdělit do dvou odlišných přístupů. Přístup reflexivní vyžaduje, aby pracovník na možná etická dilemata reagoval operativně a dle individuality každého z nás, zatímco pro přístup defenzivní je charakteristické, že pracovník jedná přesně dle definovaných pravidel a předpisů, které jsou stanoveny zaměstnavatelem a zákonem. I proto se předpokládá, že pracovníci v sociálních službách disponují určitou osobnostní a morální zralostí, která se projevuje při rozhodování v eticky dilematických situacích.

Sociální práce a práce v sociálních službách je jako profese velice náročná a skýtá v sobě spoustu morálních dilemat, se kterými je potřeba pracovat. I přesto, že máme k dispozici dokumenty, o které se můžeme opřít (např. Etický kodex), může nastat situace, ve které se sami cítíme bezradní. Hledáme proto nástroje, které nám pomohou situaci vyřešit. Mohou to být například týmové, či individuální supervize, nebo porady.