Hranice a provázanost mezi profesním a osobním životem

Hledání stálého poměru mezi hranicemi je dosti náročná, zejména v určitých profesích, jak to vidíme my?

Je možno nahlédnou na tuto problematiku ze dvou stran, a to jak ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci anebo ze strany zaměstnance ke své práci a rodinnému životu. V dnešní době je společnost silně orientována na výkonnost a příliš často ignoruje důležitost principu šťastného zaměstnance. Zdravá míra postoje k rovnováze mezi pracovním a soukromým životem musí být podpořena především zaměstnavatelem. Zaměstnavatel byl měl být vnímán jako spolehlivý společník podporující zdravý životní styl. Zdravá balance mezi pracovním a soukromým životem zahrnuje několik vzájemně závislých faktorů. Nejčastějšími negativními činiteli, kteří narušují rovnováhu z pracovního hlediska jsou například nadměrné přesčasy či nepřiměřeně vyvíjený tlak na pracovišti, který může mít za výsledek depresivní nálady, sníženou motivaci a absenci radosti.  


Každý z nás by si měl umět vytýčit hranice mezi pracovním a osobní životem. Tento úkol pro nás všechny je velmi těžký obzvláště v pomáhajících profesích, kdy si často nejen osudy jiných nosíme v hlavě i domů. Je velmi obtížné si říci „odcházím z práce, zavírám dveře“ a naopak. Málokdo z nás umí zcela dokonale rozdělit práci a osobní život, jelikož se velmi často tato hranice prolíná. Všichni víme, že v práci bychom měli řešit práci, nikoliv svoji osobní rovinu a doma řešit rodinu a nikoliv práci.


Sami si dejme otázku, kdo z nás to dokáže na 100%?


Mysleme prosím ale na to, že osobní život a štěstí v něm, pomáhá člověku dosahovat správné balance mezi pracovním prostředím a soukromím. Je důležité, aby lidé byli spokojení v osobním životě, uměli si najít pro sebe vhodný odpočinek s načerpáním energie, což má pozitivní dopad i na pracovní proces. Platí i to, že pokud je člověk spokojený v práci, je spokojený i v rodinném životě. 
Když si člověk na svá bedra vezme víc, než je schopen unést, jak v osobním, tak i v pracovním životě, je velká pravděpodobnost, že se dostaví syndrom vyhoření. Nikdo nechce nikoho zatěžovat svými problémy a pocity okolí, ale pomoc ve formě podpory od druhých (přátel, rodiny, kolegů, nadřízených, atd.) je příznivým elementem ve zvládání překážek. 


Neexistuje univerzální recept, který by zaručil dosažení stejné úrovně spokojenosti jak v práci, tak i v soukromí. Každý z nás má různé potřeby, které se snaží zabezpečit, ale také různě stanovené životní hodnoty. 
Co nám může pomoci při vytyčování hranic?
➡ Stanovení si priorit a říct si, co je pro mě ještě v pořádku a co už ne
➡ Najít rovnováhu mezi prací a rodinou.
➡ Znát sám sebe a své potřeby – mít čas sám na sebe.
➡ Umět říct "NE!".
➡ Umět pojmenovat svůj problém.
➡ Umět si říct o pomoc.
A jeden citát na závěr. 
"Dostat vše do rovnováhy je dobré, dát vše do souladu je lepší." (Victor Hugo)